Baklažán se konzumuje celý, včetně fialové slupky, odstraňuje se z něj pouze zelená čepička. I když slupka může být někdy houževnatá, neodstraňujte ji, aspoň pokud si to recept vyloženě nežádá – právě pod ní se ukrývá nejvíc cenných látek.

Lilek se většinou před úpravou nechává vypotit. Nejprve je nutné jej zlehka osolit, a až se orosí, dosucha jej otřít. „Lilek se nechává vypotit, aby se zbavil vody a hořkosti. Vzhledem k jeho pórovité struktuře to také zabrání tomu, aby se do něj nasákl olej,“ vysvětluje Sofie Smith, šéfkuchařka restaurace Sexy Curry Company.  Je mnoho způsobů, jak lilek upravovat. Ty se většinou liší podle toho, kde na světě si tuto pochoutku objednáte. Nejběžnější je marinování, pečení na grilu, zapékání nebo smažení.  V arabské kuchyni jsou běžné plněné zapečené lilky anebo pasta z pečených lilků zvaná baba ganuš. Ta se připravuje podobně jako humus, jen místo cizrny se přidá oloupaný pečený lilek. Pomazánka může být jemně rozmixovaná anebo obsahovat i balkažán nakrájený na jemno. „Lilek má v kuchyni široké využití, ale vynikající je také jen jednoduše grilovaný s olivovým olejem, bylinkami – jako jsou petržel nebo oregano – česnekem nebo chilli papričkami,“ dodává šéfkuchařka.

V Řecku se baklažán používá často v tradičním pokrmu zvaném musaka, kde se kombinuje s brambory a mletým masem. Francie si zase oblíbila způsob přípravy ve stylu ratatouille, což je označení pro míchaný zeleninový pokrm. Jeho součástí jsou kromě lilku také rajčata, česnek, cuketa, cibule, cuketa a koření.  V Srbsku je pak zastoupen ajvarem – tradiční čalamádou, ve které se jemně kouřová chuť lilku mísí s červenými paprikami, česnekem a chilli. Ajvar se obvykle připravuje z poslední úrody lilků a zavařuje se.

Jeho doložený původ sahá až do středověku.  Poprvé byl kupci dovezen do Středozemí a na Balkán pravděpodobně z Číny, Barmy nebo Indie. Ve třináctém století se odtud jeho pěstování začalo šířit do většiny Evropy.  Je botanicky příbuzný s bramborem a rajčetem a dorůstá až metrové výšky. Ve Spojených státech, Austrálii a Kanadě se pro lilek používá označení „eggplant“, což odkazuje na skutečnost, že plody některých odrůd bývaly v minulosti nažloutlé a připomínaly kachní nebo husí vajíčka. Lilková sezona začíná v červnu a končí v září.

Baklažán je náročný na teplo, jeho tepelné nároky jsou obdobné jako u papriky. Na záhonech jej lze pěstovat jen ve zvláště teplých a chráněných polohách. Vyžaduje lehčí, teplé, humózní a dostatečně hluboké půdy. Těžké a vlhké půdy jsou studené, a proto se pro pěstování lilku nehodí. V méně vhodných polohách, kde bývá vlhké a studené počasí, jej pěstujeme v pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem. Lilek vyséváme ze semínek, raději už v únoru, protože keřík roste velmi pomalu a navíc musíme výhony zaštípnout, aby se keřík vůbec vytvořil. Za oknem na parapetu sazenice zdárně sílí a teprve začátkem června ji umístíme na záhon nebo ponecháme v květináči. Rostliny mohou v květináči i přezimovat.

Plody lilku dosahují hmotnosti až dva kilogramy. Skuteční labužníci však dávají přednost plodům mnohem menším, nejlépe o průměru od 5 do 8 centimetrů. Čerstvý lilek se pozná podle toho, že je jeho slupka bez povrchových vad, lesklá a hladká. Na dotek musí být plod tvrdý. Pokud má totiž určitá místa měkká, je pravděpodobné, že tato začnou brzy hnít. Na stopce pak dá čerstvost rozeznat nejlépe. U čerstvého lilku by měla být zelená a nezavadlá.

Baklažán výrazně snižuje obsah cholesterolu v krvi, brání lámavosti drobných krevních kapilár a má i antioxidační účinky. Pomáhá také předcházet vzniku volných radikálů v těle a obsahuje velké množství karotenu (provitamínu A), vitamínů skupiny B, hlavně kyselinu listovou a pantotenovou. Ještě víc v něm však je minerálů, zejména hořčíku, železa, vápníku, manganu a zinku. V obsahu draslíku předčí dokonce i zelí, mrkev a cibuli. Ve slupce se skrývá rutin, který zpevňuje cévy a má také protisklerotický účinek. V lilku byl prokázán rovněž značný obsah pektinů, údajně největší ze všech druhů zeleniny. Tyto látky příznivě působí na krevní tlak i střevní mikroorganismy.

Zajímavostí je, že lilek obsahuje více nikotinu než jakákoli jiná jedlá rostlina. Množství nikotinu v lilku je ale zanedbatelné ve srovnání s množstvím nikotinu, přijímaným pasivním kouřením. Přibližně můžeme říci, že 9 kilogramů lilku obsahuje stejné množství nikotinu jako jedna cigareta.

Často dochází k chybnému skladování lilku, pro který je ideální teplota kolem 10°C. Pokud ho skladujete při nízkých teplotách, dužina plodu vám může černat, což ale zjistíte až při rozříznutí.