Tymián (Thymus vulgaris)

Charakteristika

Tymián neboli mateřídouška je velmi rozšířeným rodem a některé jeho druhy jsou u nás domácí. Druh pěstovaný jako koření ale pochází ze Středomoří a na rozdíl od domácí matřídoušky je to polokeř. Listy tymiánu jsou drobné, čárkovité, eliptické nebo u některých druhů vejčité. Lístky mohou být také lehce ochmýřené a na okrajích bývají podvinuté. Kromě zelenolistých odrůd existují i panašované, které jsou ale spíše okrasné. Květy jsou velmi vonné a lákají včely. Mateřídouškový med je velmi ceněn pro jedinečnou chuť a vůni a díky vysokému obsahu fruktózy dlouho nekrystalizuje. Chuť a vůně tymiánu je nahořkle štiplavá připomínající kafr.

Využití

Tymián lze použít jak ve směsi koření, tak samostatně. Jeho výhodou je, že se může přidávat do pokrmu hned na začátku přípravy a jen velmi pozvolna ztrácí intenzitu. Hodí se jak k masu, obzvlášť ke zvěřině, tak k zelenině, do nejrůznějších nádivek a omáček. V kombinaci s bobkovým listem a petrželí je vhodný do masových vývarů. Čerstvý tymián je také skvělý do mletého masa na karbanátky. Je třeba jej ale dávkovat opatrně, protože je velmi silně aromatický.

Tymián se dá sklízet i při plném květu, ani tak neztrácí aroma jako některé jiné druhy. Nejvíce aromatických látek v listech je ale těsně před rozkvětem.

Kromě uchovávání čerstvých snítek v lednici lze tymián také sušit a nakládat do oleje nebo octa a poté využít k zakapávání zeleninových salátů.

Nutriční hodnoty, původ, zajímavosti

Rodové jméno Thymus je odvozeno od řeckého slova thymon znamenajícího odvahu. Možná proto se římští vojáci koupali v tymiánové vodě, aby si dodali odvahu. Egypťané používali tymiánovou silici jako součást balzamovacích olejů. Jeho antiseptické účinky pomáhají uchovat anatomické a herbářové preparáty. Ve středověku se věřilo, že mateřídouška umožňuje člověku spatřit víly.

Další názvy: Mateřídouška, thyme