Petržel je jedním z nejvíce a nejdéle člověkem využívaných zástupců čeledi miříkovitých. Je příbuzná například s mrkví a celerem a mrkvi se také podobá stavba rostliny petržele. Je to rostlina dvouletá. V prvním roce vytváří listovou růžici, která se využívá jako řezaná bylinka. Její listy jsou až půl metru dlouhé, dvakrát až třikrát peřenosečné, sytě zelené a zespoda je silně patrná jejich žilnatina. Jednotlivé úkrojky listů jsou pilovité. Mladé listy jsou postupně více a více dělené. V druhém roce vyrůstá dlouhá silná lodyha, která nese žluté okolíky, na nichž později dozrávají semena. Semenem petržele je hnědá dvounažka, jež se po dozrání rozpadá na dvě asi 3 mm dlouhé nažky.

Jednotlivé variety petržele se liší poměrem nadzemní a podzemní části, a to podle jejich využití. Variety využívané ke konzumaci kořene mají listovou růžici daleko slabší, listy nejsou tak velké a o něco chudší na silice. Oproti tomu nadzemní část odrůd pěstovaných ke sběru listů vynikají vysokým obsahem silic a tím i výraznější chutí, řapíky jsou kratší a jejich listy jsou proto o něco kompaktnější.

Využití petržele v kuchyni má u nás velkou tradici. Je to dáno zřejmě i faktem, že se jí v našich podmínkách výborně daří. Nasekané čerstvé listy se přidávají do polévek, omáček, brambor a rýže, salátů a salátových dresinků, sýrů i vaječných pokrmů. Také se hodí k přípravě rybích pokrmů, ale i k jiným masům, k dochucení majonéz a je součástí mnoha směsí koření. Velmi oblíbeným ochucovadlem zejména v italské kuchyni je gremolata. Je to směs sekané petrželky, citrónové kůry a česneku.

Čerstvá petrželka vydrží v lednici velmi dlouho. Dá se ale také mrazit nebo sušit. Existuje rovněž mnoho receptů na pesto s petrželí, které též zachová její aroma.

Petrželové listy obsahují velké množství vitamínů a minerálů. Její konzumace napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách a pozitivně působí na trávicí soustavu. Starověcí Řekové používali petržel ke korunovaci vítězů při tradičních hrách a k výzdobě náhrobků. Kdo se v Řecku pouštěl do nového podnikání, vysazoval petržel a routu podél záhonů s květinami jako symbol úspěchu. V Homérových spisech najdeme zmínky o léčivých účincích petržele. Římané ji naproti tomu využívali v gastronomii. Vázali z ní girlandy a těmi zdobili slavnostní tabule.

Nálev z listů petržele působí jako kondicionér na vlasy a příjemně je osvěží. Dále se používá k zesvětlení pih a jako tonikum na suchou pleť.

Petržel vysazená v blízkosti růží podporuje jejich růst a vůni.