Když se nechají výhonky po sklizni vyrůst a rozvinout, vypadá chřest stejně jako asparagus, který je ozdobou kytic – jako keřík s listy hustě pokrytými zelenými jehličkami.

Zelený chřest má, na rozdíl od bílého, výraznější chuť. Výhodou je, že ho zpravidla nemusíte loupat, stačí jen odříznout dřevnaté konce stonků.

Stonky musí být křehké a pružné, pokud stonek ohneme, měl by se okamžitě zlomit, jinak je chřest již zvadlý. Ořezané konce v žádném případě nesmí být nahnilé, s plísní, ale neměly by být ani příliš oschlé. Barva stonků musí být svěží, neměli byste najít žádné nažloutlé nebo nahnědlé zabarvení. V lednici vydrží několik dní, nejlépe ale chutná zpracovaný velmi krátce po sklizni.

Je přezdíván králem zeleniny a má mnohé léčivé a zdraví i kráse prospěšné účinky. Obsahuje v hojném množství vitamin K, betakarotén, kyselinu listovou a mnoho dalších vitaminů a minerálů. Chřest pochází z většiny území Evropy, severní Afriky a západní Asie, v současné době je však celosvětově rozšířen a velmi oblíben v mnoha svých podobách.