Chřest, bílé a zelené nebo nafialovělé jarní nerozvinuté výhonky, patří do druhu asparagusů, kterých je na světě asi tři sta. Když se nechají výhonky po sklizni vyrůst a rozvinout, vypadá chřest stejně jako asparagus, který je ozdobou kytic – jako keřík s listy hustě pokrytými zelenými jehličkami.

Zelený chřest má, na rozdíl od bílého, výraznější chuť. Výhodou je, že ho zpravidla nemusíte loupat, stačí jen odříznout dřevnaté konce stonků.

Stonky musí být křehké a pružné, pokud stonek ohneme, měl by se okamžitě zlomit, jinak je chřest již zvadlý. Ořezané konce v žádném případě nesmí být nahnilé, s plísní, ale neměly by být ani příliš oschlé. Barva stonků musí být svěží, neměli byste najít žádné nažloutlé nebo nahnědlé zabarvení. V lednici vydrží několik dní, nejlépe ale chutná zpracovaný velmi krátce po sklizni.