Má jemnou dužinu bez výraznějších vláken, svou chutí i konzistencí připomíná broskev.

Pokud narazíte na plod, který je na povrchu směrem ke špičce trochu svrasklý, nejedná se o závadu a na chuti manga to nic nemění. Zralé mango je měkké, na povrchu pružné a velmi citlivé na otlaky.
Tvrdé a nezralé plody necháme volně položené při pokojové teplotě. Na parapetu okna se mohou nezralá manga ještě mírně dovybarvit – odbouráním chlorofylu se objeví karoteny žluté/oranžové/červené barvy.

Při zraní se vylepšuje chuť i konzistence manga. Vázaná voda se z molekul uvolňuje a manga jsou šťavnatější. Odbouráním škrobů se tvoří cukry, mango získává na sladkosti s vylepšuje se jeho aroma.

Pokud si chceme na zralém mangu opravdu pochutnat,  necháme před konzumací jeho aroma rozvinout, opět při pokojové teplotě.

Mango se nejlépe konzumuje podélným rozkrojením a odstraněním velké pecky. Dužina se z rozkrojeného plodu vybere lžičkou nebo se plod oloupe a následně pokrájí na plátky či kostičky. Vynikající je čerstvé, vychlazené, samotné nebo v ovocných i zeleninových salátech. Žlutá odrůda Nam Dok Mai je výborná v dezertech v kombinaci s kokosovým mlékem či krémem. Značné oblibě se mango těší u milovníků koktejlů a tzv. smoothies, kdy je ovoce rozmixováno samotné nebo s přidáním ledové tříště, mraženého ovoce, medu či jogurtu. Používá se jako častá přísada čatní, jako příloha ke slaným a masitým pokrmům a do omáček. Chutné je i v kombinaci se sýrem typu camembertu. Vyrábí se z něj zmrzliny, džusy, sušené mango se přidává do cereálií a pečených dezertů nebo do indických masových směsí s rýží a kari.

Mango obsahuje vitamin A, C, betakaroten, draslík a vlákninu. Původem je toto ovoce z Barmy a Indie, dnes se pěstuje ve všech tropických oblastech. Odrůda nam dok mai je jedním z kultivarů pěstovaných v Thajsku.