Habanero
Produktová řada
Balení
- Sáček 50 g
Dostupnost v měsících
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
koupíte v e-shopech
spolupráce
Máte zájem o náš sortiment?
Chcete znát naše ceny, ochutnat vzorky, prohlédnout si provoz?
Zásobujeme restaurace a hotely
Objednávky 24 hodin denně
- Závoz do většiny měst v ČR – volejte +420 608 217 567
Tato dekorativní paprička dorůstá velikosti 2–6 cm a je silně pálivá. Původně se pěstovala na Kubě, kde získala své jméno (odvozeno od La Habana) a odtud se rozšířila na Yucatán, Kostariku, Belize a některé oblasti USA. Někdy se její název uvádí chybně jako habañero. Nezralé habaneros jsou zelené, ale v průběhu zrání svou barvu mění na oranžovou a červenou. Většina papriček habanero dosahuje 200 000–300 000 Scovilleho jednotek pálivosti (SHU). Pro srovnání kajenský pepř má 30 000–50 000 SHU a pepřový sprej kolem 5 300 000 SHU.
Velmi oblíbené jsou papričky k přípravě různých studených i teplých omáček, past a dochucovadel. Známá je pasta Sambal vyrobená z chilli papriček, česneku, cibule, šalotky, soli, octa a cukru – používá se často v Indonésii, Malajsii na Srí Lance a v jižní Africe. Používá se jako dochucovadlo, dip nebo dresink.
Další populární pastou je tzv. Harissa, což je směs chilli papriček a česneku, typická pro severní Afriku, především Maroko, Tunisko a Alžír. Občas jsou přidávány také další přísady – koriandr, olivový olej, rajská jablíčka, kumin a další. Nejčastěji se používá k ochucení pokrmů.
Častá je kombinace chilli papriček a koriandru, který jejich chuť a výraznost výborně doplňuje a „ladí“.
Chilli papričky by se nikdy neměly konzumovat vcelku – mohly by způsobit i závažné poškození trávicího traktu!
Červené druhy chilli papriček jsou bohaté na vitamin C a karoten, některé vitaminy skupiny B, hořčík a železo.
Žluté a zelené papričky (nezralé) mají výrazně nižší obsah vitaminů. Chilli papričky jsou původem z amerického kontinentu, především z Jižní Ameriky, kde je jejich pěstování a užívání doloženo již v době 7 500 let př. n. l. Po jejich objevení španělskými kolonizátory se velmi rychle rozšířily i do ostatních tropických a subtropických částí světa, najdeme je tedy kromě Jižní a Střední Ameriky také v Indii, Číně, Japonsku, Vietnamu i Africe. Hojně se užívají rovněž na Balkáně. Používají se jako pokrm, koření i léčivo. Jejich léčivé účinky byly popsány již v 15. století během výprav Kryštofa Kolumba.
