Tropická zelenina zajímavého členitého tvaru patří do stejné „rodiny“ jako tykev, patison nebo cuketa a chuťově i konzistencí je také připomíná. Nejvíce se příjemná chuť čajotu blíží kedlubnu a okurce, je však poměrně nevýrazná, proto se čajot zřídka konzumuje bez úprav a dochucení. Plody se velmi liší velikostí (10–20 cm), tvarem, barvou i pevností. Zdravý čajot je světle zelený, pevný, bez hnědých skvrn a klíčků. V tomto stavu vydrží dlouho uskladněný, zejména v chladu. Rostlina je jedlá celá, lze jíst také měkká semena, která mají jemnou oříškovou chuť, v Asii konzumují i kořen, listy a výhonky.

Plod se nemusí okrajovat, konzumuje se celý a tepelně se upravuje pouze krátce, aby i po uvaření zůstal křehký. Menší plody jsou křehčí a mají výraznější chuť. Dužina se výborně hodí do pokrmů mexické, asijské i arabské kuchyně. Čerstvý čajot je vynikající v salátech a salsách, skvěle chutná také marinovaný v citronové nebo limetkové šťávě, případně v jednoduché kombinaci se solí, pepřem a máslem (populární úprava v Austrálii). Tepelně se upravuje podobně jako menší tykve – lze jej dusit, péci, smažit, nakládat, plnit a přidávat do masových a kořeněných směsí.

Čajot má vysoký obsah vody, aminokyselin a vitaminu C. Název čajot pochází ze španělského „chayote“, které se vyvinulo z aztéckého označení „chayotli“, což připomíná středoamerický původ této rostliny. Do Evropy byl přivezen jako jedna z mnoha plodin kolonizovaných oblastí Střední Ameriky, kde je doposud velmi hojně využíván. Největším světovým vývozcem je Kostarika.