Chuťově se galgán podobá zázvoru, je však aromatičtější a méně peprný. Barva oddenků galgánu je žlutošedá, z oddenku vyrůstají růžově až červeně zbarvené tužší postranní výhonky. Oproti zázvoru je subtilnější s hrubším, členitějším povrchem.
Čerstvý galgán má výraznou chuť i aroma podobné zázvoru, při delším skladování získává jemnější, až skořicově nasládlý podtón. Postupem času dřevnatí, ale vydrží dlouho uskladněný (mění se pouze chuť). Skladuje se nejlépe v mikrotenovém sáčku v chladničce, kde vydrží 2–3 týdny.

Galgán se hojně využívá na Dálném Východě. Je to nejoblíbenější koření především v Thajsku a Indonésii. Používá se do polévek a zeleninových pokrmů, ale také ke kuřecímu a jehněčímu masu, do omáček z kokosového mléka a k mořským plodům.
Čerstvý galgán se loupe podobně jako zázvor a poté se strouhá nebo krájí na tenké plátky či jemné hranolky o velikosti sirky (julienne).

Galgán se nejvíce pěstuje v Indii, Indonésii, Malajsii a v Thajsku. Ve středověku se hojně používal i v Evropě, a to nejen jako koření, ale též pro farmaceutické účely.
Má příznivé účinky na nadýmání, nechutenství a průjmy. Doporučuje se proti bolesti zubů a při horečnatých stavech. Jsou mu rovněž připisovány výrazné afrodiziakální účinky.