Plody sapodilly jsou zploštělé, eliptického až vejčitého tvaru, většinou 5 až 10 cm velké, připomínají hladkou bramboru. Nezralá sapodilla je tvrdá, gumová, díky vysokému obsahu taninu velmi trpká a plody jsou pokryty světle hnědými šupinkami kožovité slupky. Zrání odstraňuje tanin s výjimkou malého množství, které zůstává ve slupce plodů. Zralé plody jsou na povrchu hladké. Barva dužiny je od nažloutlé po tmavě hnědou, někdy červenohnědá, může být hrubá a poněkud zrnitá, ale i hladká, po změknutí šťavnatá, chutí i vůní podobná velmi sladkým hruškám s nádechem karamelu. Plody zpravidla obsahují 3–12 snadno odstranitelných hnědých či černých semen volně rostoucích ve středové části plodu. Pozor, snědení více než 6 semen může způsobit bolesti břicha a zvracení, navíc je na semenech malý „háček“, který může při polknutí poranit krk.
Pevné zralé sapodilly mohou být skladovány po několik dnů v lednici, lze je i zmrazit. Plně zralé plody uložené v teplotě kolem 0°C vydrží v dobrém stavu i jeden měsíc. V pokojové teplotě dozrávají.

Sapodilla se nejčastěji jí syrová, chlazená, zbavená slupky, nebo se rozpůlená vydlabe lžící.
V pevné slupce se dá rozpůlená podávat jako dezertní ovoce. Plody sapodilly se také loupou a krájí, a dužina se přidává do dezertů, ovocných salátů a pohárů nebo do vaječného krému před pečením. Tepelné úpravy jsou spíše výjimečné, ale lze najít zajímavé recepty, především z Indonésie nebo Malajsie. Rozmačkaná dužina se přidává do palačinkového nebo chlebového těsta. Dužina tepelně upravená s cukrem získá krásnou červenou barvu.

Obsahuje vitamin C a hodně ovocných cukrů. Pěstuje se především v tropické Americe, zejména v Mexiku a západní Indii, ale daří se jí ve všech tropických oblastech. Významný vedlejší produkt ze stromu je gumový latex nazývaný chicle.