Maniok pochází z Jižní Ameriky a je to po bramborách nejpěstovanější plodina bohatá na škrob. Roste buď jako keř, či bylina do výšky od 1 až 5 m. Květy manioku bývají světle žluté nebo červené, listy jsou dlouhé a řapíkaté. Plodem je asi 1,5cm dlouhá tobolka se semeny. Konzumují se hnědé hlízy, které u planých odrůd mohou obsahovat menší množství kyanovodíku, který po převaření mizí. Maniok má příjemnou lehce nasládlou chuť.

Konzumují se hlízy manioku, které jsou na povrchu hnědé a uvnitř bílé. Ročně se sklidí až na 165 milionů tun hlíz. Výhodou je, že maniok je snadno přizpůsobivá rostlina, která je schopna růst i v půdě, která není bohatá na živiny.

Maniok se nejčastěji připravuje obdobně jako brambory. Dá se také nastrouhat a použít jako mouka, ze které se dělají placky, nebo se používá na zahuštění. V některých částech Afriky a Asie se používají také listy manioku, které se připravují obdobně jako špenát.

Maniok se nechává také kvasit a později se z něj destiluje pálenka, nebo vyrábí pivo či ocet. Dřívější odrůdy manioku se musely dlouho vařit, aby se vyvařil kyanovodík, který ale dnešní kultivary již neobsahují. 

Maniok neobsahuje téměř žádný tuk a je přirozeně bezlepkový. Hlavně v rozvojových zemích je cenným zdrojem energie, jelikož obsahuje téměř dvojnásobek kalorií, co brambory. Zastoupeny jsou také vitamíny, hlavně ty skupiny B. Dále pak třeba vitamín K. Ten je důležitý pro zdravé kosti a zuby a je používán i při Alzheimerově chorobě, kdy limituje poškození neuronů v mozku.  Z minerálních látek je přítomna měď, zinek, železo, ale také draslík. V neposlední řadě také pomáhá snižovat krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi.