Kukuřičky jsou sklízeny z rostlin kukuřice, když jsou ještě nezralé a velmi drobné (cca 4,5–10 cm). Není třeba zvláštní druh kukuřice, ale byly vyšlechtěny rostliny, jejichž klasy jsou využívány častěji pro svoji chuť a jemnost. Dodávají se oloupané, mají bíložlutou až světle zelenkavou barvu, jsou pružné, pevné a šťavnaté. Chuť je velmi svěží a příjemně nasládlá.

Malé kukuřičky se konzumují celé, včetně klasu, který je ještě křehký a velmi chutný (na rozdíl od zralé kukuřice, jejíž klas je tvrdý). Kukuřičky jsou výborné syrové, ale i tepelně upravené. Klásky je možné nakrájet příčně na různě dlouhé špalíčky, ale i podélně; v obou případech jsou řezy velmi dekorativní. Vaření ani jiné tepelné úpravy nemění podstatně ani texturu ani chuť klásků – osmahnuté však mají jemně oříškovou příchuť.

Obsahuje hodně cukru, škrobu a vlákniny, je tedy velmi výživná. Dalšími zdraví prospěšnými látkami jsou vitamin C, vitaminy skupiny B, provitamin A, vápník, železo a draslík. V Asii je dlouhodobě považována za zeleninovou delikatesu, pěstuje se především v Thajsku a Tchaj-wanu. Kukuřice jako taková je velmi starou plodinou, první nálezy jsou staré až 70 000 let, výsev a pěstování jsou datovány před více než 5 500 lety. Do Evropy byla kukuřice přivezena z Latinské Ameriky, kde tvořila jednu ze základních složek potravy Mayů a Inků, ale pěstovala se i na území dnešní Kanady.