Z Tibetu se reveň dostala do povodí Volhy (jíž se tehdy říkalo Rha) a odtud ji poutníci zvaní barbaros přivezli do Evropy – po nich prý pak dostala svůj latinský název. Počátkem 19. století si reveň oblíbili Angličané a po nich i Američané. Kladli kousky reveně na pikantní koláče. Italové začali vyrábět reveňový aperitiv Rabarbaro. Němci pak začali vařit z rebarbory džemy (s příměsí zázvoru a malin) nazývané Holsteiner Blut (Holštýnská krev). Reveň se v našich klimatických podmínkách sklízí od dubna do poloviny června a nejlépe se jí daří v ovocných sadech ve stínu stromů. „Velká část rebarbory se do České republiky dováží z Německa. „Pokud by ji zákazník vyžadoval už třeba v březnu, je možné rebarboru dopravit z Holandska. Zde si ale značně připlatí, její cena se totiž pohybuje okolo 200 Kč/kg,“ popisuje Marek Řondík ze společnosti Titbit.

U nás se rebarbora upravuje především nasladko, takže kromě tradičních koláčů a buchet se objevujíi recepty na želé nebo žemlovku. Pokud jde o typické reveňové recepty z jiných zemí, ve Velké Británii se například využívá k přípravě tradičního sladkého koláče nazývaného crumble. Tato sladká pochoutka vznikla za doby Druhé světové války, kdy mouka i další suroviny byly na příděl a nebyl jejich dostatek na přípravu těsta. Tak se ovoce jen posypalo drobenkou a upeklo. Do dnešní doby se tento koláč připravuje také třeba z jablek, ostružin nebo broskví. Dají se však dohledat i recepty na reveňové rizoto nebo úpravy této zeleniny naslano a následné využití jako přílohy k pečenému masu.

Reveň je bohatá na vitamíny skupiny B, zvlášť pak B3 neboli niacin. Díky němu organismu využívat energii, řídí také hladinu krevního cukru a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. V neposlední řadě posiluje i celkovou vitalitu a obranyschopnost organismu. Obsahuje rovněž kyselinu listovou, která má význam pro tvorbu krve a správnou funkci nervové soustavy. Dále pak  kyselinu pantotenovou, významnou pro zdravou pleť a vlasy. Díky podílu draslíku podporuje konzumace rebarbory vylučování vody z těla. Je bohatá na hořčík, mangan a vápník. Je bohatým zdrojem vlákniny, která čistí organismus od škodlivých látek a odstraňuje zácpu. Pomáhá také v boji s nadváhou, neboť na sebe váže tuky.

Kyselou chuť rebarbory způsobuje vysoké množství kyseliny šťavelové – oxalové a jejích solí šťavelanů – oxalátů, které jsou ve větším množství pro organismus toxické. Nejvíce je kyseliny obsaženo v jejich listech – ty se proto nesmí jíst vůbec. Čím později na jaře či v létě rebarboru natrháte, tím více jí obsahují. Při zpracování reveně v kuchyni se doporučuje stvoly rebarbory dostatečně tepelně upravit tak, aby se snížil obsah již zmíněné kyseliny. Při požití plodů s větším množstvím oxalanů dochází v organismu k nežádoucím účinkům a především se porušuje iontová rovnováha vápníku. Navíc je tak z těla odčerpáván vápník a mohou vzniknout i další poruchy funkce ledvin. Lidé, kteří trpí ledvinovými potížemi nebo mají problémy s močovým měchýřem, by jí proto mnoho jíst neměli. Lidé s poškozenými ledvinami nebo náchylní k tvorbě ledvinových kamenů by rebarboru pak neměli jíst raději vůbec.

Také někteří zubaři varují před přehnanou konzumací reveně, neboť může mít neblahé účinky na chrup. To se ovšem týká především syrových řapíků. Škodit může také pacientům se žlučníkovými kameny.