U tohoto druhu pepře jsou zrnka pepřovníku černého sklízena nedozrálá a dále se již neupravují. Chuť a vůně čerstvého zeleného pepře je jemnější a přirozenější než u jiných sušených či jinak upravovaných druhů pepře. V západní kuchyni takřka neznámé koření je vyhledáváno v Asii, především v Thajsku. Malé zelené kuličky mají na rozdíl od usušených druhů hladký, jakoby voskový povrch. Mají pikantní a čerstvé, výrazné, jasné aroma i chuť. Pokud nejsou usušeny nebo naloženy, rychle se kazí.

Čerstvý zelený pepř se jen lehce rozdrtí a používá se podobně jako klasický pepř. Díky tomu, že jeho chuť není příliš agresivní, získávají masové pokrmy, především pak zvěřina, jehněčí nebo vepřové maso, zvláštní a nezvyklou pepřovou příchuť.

Pepřovník se dnes nejvíce pěstuje v Indii a Indonésii, ale také v Malajsii a Brazílii. Pepř podporuje díky své ostrosti látkovou výměnu a trávení, neboť povzbuzuje slinění a tvorbu žaludečních šťáv. Piperin obsažený v pepři se dokonce používá pro přípravu žaludečních léků.
Sušený zelený, černý a bílý pepř vzniká různými úpravami plodů pepřovníku černého. Zelený pepř jsou nezralá zrnka, která se suší speciálním postupem při nízkých teplotách, černý pepř jsou nezralá zelená zrnka ponořená do vroucí vody a poté sušená na slunci, díky čemuž ztvrdnou a zčernají. Červený (růžový) pepř jsou usušené zralé červené plody pepřovníku. Bílý pepř jsou pouze semena zralých plodů pepřovníků, která se po sklizení nejdříve namáčí do vody, aby z nich následně mohlo být odstraněno oplodí a poté byla semena usušena na slunci.