Banánový květ, používaný především v jihoasijské a indické kuchyni, je špičaté veliké samčí poupě banánovníku, vážící asi 1 kg. Okvětní lístky jsou k sobě pevně přitisknuté (podobně jako u hlávkového zelí) a po odloupnutí každého jednotlivého květního plátku najdeme u báze květu soubor žlutavých či hnědých tyčinek se zřetelnou vůní po nezralých banánech. Barva okvětních lístků je fialová až karmínová na bázi a postupně přechází do hnědooranžové na špici.

Okvětní plátky jsou tuhé a díky velkému obsahu taninů je v syrovém stavu jejich chuť nahořklá, proto se konzumují zpravidla tepelně upravené. Po oloupání vnějších tuhých listů je možné konzumovat střed květu podobně jako artyčok, jehož chuť také připomíná. Květ se před přípravou nakrájí na širší plátky a poté se delší dobu tepelně upravuje, aby hořkost vymizela a listy patřičně změkly. Vařené řezy se přidávají do asijských jídel, například do masových směsí či do opékaných a smažených nudlí nebo rýže, kterým dodají lehkou banánovou vůni. Pro větší jemnost pokrmu lze použít jen tyčinky, které není nutné vařit tak dlouho jako okvětní listy. Tuhé a dekorativní okvětní listy lze použít v syrovém stavu také jako originální misky na salát.

Květy banánovníku se rozlišují na samčí a samičí. Ze samičích květů po opylení vyrostou banány a samčí květy jsou v asijské kuchyni využívány jako zelenina. Banánovník pochází z tropických oblastí, ale producenty banánových květů jsou zejména Thajsko a Vietnam, kde je běžnou zeleninou.