Titbit na cestách
Cesta začala u Lago di Garda v jeho severní části. Zde jsme byli spíše za sportem než za gastro zážitky, ale samozřejmě všude hledáte něco zajímavého, inspirativního či nového. Do kategorie nové spadalo třeba Prosecco točené v barech u jezera z kohoutku, přesto celkem chutné a rádi jsme ho po výletech vyměnili za obvyklé pivo. Jinak v této oblasti nás hodně zaujali místní pstruzi s až narůžovělým masem, ryba, kterou si v Čechách moc často nedáváme, chutnala báječně. Zaujaly nás i jednoduché těstoviny s místními sardinkami. A překvapila mě některá červená vína z oblasti Trentino, kde bych takovou plnost a intenzitu nečekal, bohužel jsem si nepoznamenal konkrétní vína.
Další destinací bylo Montalcino, městečko v Toskánsku, odkud pochází slavné Brunello di Montalcino, jedno z nejlepších červených vín světa. Byli jsme tam jen dvě noci, jeden celý den v kuse, tedy moc jsme toho nestihli, ale těsně před odjezdem, kdy jsme už trochu zklamaně odjížděli s tím, že se nám nepodařilo najít žádného vinaře, který by nás svojí osobností, menší produkcí, neexportováním do ČR a kvalitou produktů zaujal, tak jsem se při snídani v jednom baru zakecal s majitelkou a po chvíli nás už její otec vezl na svůj vinohrad. Ještě budeme znovu chutnat a porovnávat s dalšími vzorky, ale myslím, že máme dalšího vinaře, kterého vám na Torádu budeme chtít představit. Zde bohužel musím od tématu odskočit a s lítostí sdělit, že distribuci čerstvých potravin na Torád jsme byli nuceni ukončit. Děkujeme všem zákazníkům, kteří nás zatím za 100% chválili, ale bohužel bylo jich málo. Nechceme se ale vzdát pár produktů, které máme sami moc rádi, i naši kamarádi a zřejmě se časem objeví i v některých gastro zařízeních, tedy je to hlavně víno z Burgundska, lanýžové produkty z Itálie a hořčice z Provance. No a možná od podzimu to bude i víno z Toskánska. Toskánsko je i místem, odkud je sýr Pecorino. Jeden večer jsme vyměnili za večeři v restauraci a dali si na terase naší Aziendy Agricola (ubytování u vinaře, někdy i s restaurací a bazénem) jen sýr Pecorino v různém stáří, místní Prosciuto, bagetu, rajčata, olivy a olivový olej a samozřejmě lahvinku Brunella. Ještě jedna zajímavost, téměř každý vinař si dělá svůj olivový olej, ochutnali jsme celkem tři, ale všechny byly skvělé, i u vinaře, který nás svým vínem nezaujal. Jinak navštívili jsme celkem jen 6 vinařů, tedy určitě je co dál objevovat a to nemluvím o dalších významných oblastech Toskánska – Montepulciano a Chianti. Zvládli jsme i navštívit restauraci, co má od Michelina Bib Gourmand. Krásný výhled s terasy a výborné jídlo, ale nezanechalo v nás delší zážitek. Měli celé jedno degustační menu postavené na lokálním hovězím – Maremmana.
Poslední zastávka opět jen na 2 noci byla v Marina di Pisa. Zájem jsme měli více o návštěvu města Pisa a moře, přesto odsud máme největší gastro zážitek. Restaurace s čerstvě získanou Michelin hvězdou – Lunasia, nás svojí flexibilitou, obsluhou, cenou, ale hlavně kvalitou a zajímavostí jídla úplně dostala. Od Martiny dostala totální srovnání s dvojhvězdičkovou Piazza Duomo v Albě, nicméně v té si dáte obdobnou večeři kolem 300 EUR, zde jsme nechali jen polovinu. Vše začalo klasicky sklenkou šumivého vína (Ferrari Spumante – produkt klasické šampaňské metody z Trentina) a vstřícností personálu k našemu výběru malého degustačního menu. Vzali jsme si totiž každý jinou verzi tohoto menu (jednu postavenou na rybách a mořských plodech a druhou na mase), ačkoli v podmínkách menu bylo, že všichni mají mít stejné menu kolem stolu. Objednali jsme ještě lahev bílého a později ještě každý skleničku červeného. Následoval první koncert pěti malých předkrmů, z nichž třeba vybírám ústřici s ústřicovým sorbetem, výborné crudité (čerstvé kousky mořských plodů, zejména úžasné jsou scampi – taková malá langusta) či fantasticky připravenou krevetu. Pak následoval klasický průběh od předkrmu, přes první chod (v Itálii jsou to těstoviny nebo rizoto), druhý masový chod a dezert. Největší dojem v nás zanechalo rizoto s holubem na karamelu a kakau (ragú bylo na rizotu a prsíčka s křidélkem byla upečená bokem), ale třeba i krásná hustá rybí polévka na styl francouzské bujabézy (nebyla však se šafránem, i když s ohledem na vydanost i barvu jsme si vůbec nebyli jisti a musel nám to až sdělit personál). V dezertech (opět série několika malých dezertů) bylo velmi inspirativní spojení čokoládového krému a skvělého olivového oleje či malá želátka s různými příchutěmi (levandule, mateřídouška).
Týden utekl jako voda, každopádně Toskánsko si zaslouží naši další návštěvu. Už teď se těším.