Titbit na cestách
Vyrazili jsme v únoru oslavit narozeniny do restaurace, které se v žebříčku do 10 světa drží od roku 2009 a poslední roky spíše v top 3 – El Cellar de Can Roca. Projekt bratří Roců, kdy jeden patří k nejlepším kuchařům, druhý k nejlepším cukrářům a třetí buduje jeden z nejlepších vinných sklepů světa je předurčen k fantastickému zážitku už jen touto neobvyklou bratrskou kombinací, ale i rodinnou tradicí. Nedaleko této vyhlášené restaurace se nachází další podnik jménem Can Roca s vyhlášenou katalánskou kuchyní, kde se bratři zřejmě nejen učili vařit, ale později si otevřeli v sousedství svůj první El Cellar a kde dosud vaří jejich matka, a to nejen běžným zákazníkům, ale rovněž pro personál svých synů. Bohužel jsme nastudovali historií bratří Roců až v den D, tudíž jsme u jejich matky nezvládli obědvat, nicméně šli jsme se tam podívat před večeří. Díky tomu jsme tam potkali jednoho z číšníků, který se právě vracel z večeře na svoji večerní směnu a my měli možnost vyzvědět některé detaily. Jinak ale Girona, město cca 100 km severně od Barcelony, kde se El Cellar nachází, je plná příjemných restaurací a zároveň je to historicky krásné město, tedy lze vše doporučit k návštěvě, i kdyby to nebylo za bratry Rocovými. My jsme strávili v místě 2 dny a navštívili restaurace Vintages (skvělé jídlo i víno) a L'estrella Del Mar (výborné mořské plody).
A ještě k rezervaci gironského gastronomického klenotu. Do El Cellar se rezervuje cca rok dopředu online a zkusil jsem to jednou v brzkých ranních hodinách (rezervace na celý měsíc se otevírají vždy prvního o půlnoci) a už bylo vše plno. Nicméně nevzdal jsem to a na svoje narozeniny a dny kolem dal 2 místa na „čekačku“ a vyšlo to přesně v den narozeninové oslavy (pokud tedy je ještě co slavit). I díky tomu jsme za úžasným zážitkem vyrazily ne za rok, ale 3 měsíce od zapsání na list čekatelů.
Vím, že napínám, ale ještě pár postřehů z naší cesty. Vzhledem k pracovním schůzkám, které jsme si mj. udělali ve francouzském městě Perpignan - centru distribuce ovoce a zeleniny pro jižní Francii, Španělsko, popř. Maroko, jsme navštívili i Francii a její vinařsky a gastronomicky vyhlášený region Languedoc. Mohu jen doporučit návštěvu Château L'Hospitalet – skvělé místo, výborná restaurace a výborná vína, nicméně úžasná vína jsme ochutnali na Chateau La Négly. V tomto regionu jsme strávili 1 den, tedy doufám, že se tam brzy opět vydáme a budu moci napsat o více zážitcích. A ještě jeden zážitek stál zato, i když jsem si ho moc neužil díky drobné viróze. Cestou zpět jsme navštívili hezké malé historické město Pals a bydleli v hotelu s vyhlášenou restaurací Es Portal. Zaprvé jsme zde zjistili, že Katalánsko a třeba právě oblast kolem Palsu je zdrojem vyhlášených rýží, používaných třeba na paellu a v této restauraci bylo možné ochutnat několik druhů místní rýže, což jsme bohužel s ohledem na limity času a žaludku nezvládli. Ale zvládli jsme si dát jejich rýži ve stylu rizota v kombinaci s další specialitou, o které jsem si do té doby myslel, že patří jen do Baskicka, a tou jsou malí úhoři. Naši známí kvůli této specialitě letěli v lednu právě do San Sebastianu a musím říci, že jsme něco takového koncem února v Katalánsku vůbec nečekal. O to více jsme měli radost, že jsme je mohli vyzkoušet. Co nás ale nadchlo nejvíce bylo upečené vepřové maso, prý z Galície, kdy vepř by krmen kaštany. Musím říci, že nemám tak dobrou chuťovou paměť, ale pokud to nebyl zážitek lepší, tak určitě srovnatelný s mangalicou dlouho pečenou v peci, kterou jsme měli v Maďarsku v Hévízu.
A co tedy El Cellar de Can Roca? Byl to fantastický zážitek. Přeci jen máme pár návštěv v top restauracích světa za sebou, a tak jsme byli rozumní v očekáváních a i díky tomu, ty byly překonány. Asi lze říci, že to zatím bylo to nejlepší, co jsme absolvovali, ale ty nuance jsou samozřejmě subjektivní a minimální.
Rozkoš chutí odstartovala cesta kolem světa, kdy na glóbusu země byly navěšené drobné amuse bouche ve stylu thajské, korejské, japonské a peruánské kuchyně. Následovali variace na vzpomínky na dětství šéfkuchaře Joana, tedy variace na místní chutě. Později fantastický olivový strom, resp. kreativní variace na zelenou a černou olivu. A úžasný salát z červené řepy, paprik, červené cibule, shiso, koriandru a celeru, vlastně mix surovin, z nichž řadu tzv. nemusím a v běžné hospodě bych si takový mix fakt nedal. Což nakonec je typické pro všechny top restaurace, nemá cenu vybírat dle názvu či suroviny, protože pokaždé dostanete něco jiného než by jste čekali a leckdy právě to, co by si člověk normálně nedal, je v případě top restaurace vynikající a velké překvapení. Jinak jeden z důvodů „nejlepšího“ gastro zážitku byla i ochota obsluhy a zájem/chuť nám umožnit objevovat a experimentovat. Tedy často nemáte možnost u stolu mít různé menu, toto pravidlo je i zde, ale podařilo se ho maličko porušit. A hlavně jsme ochutnali celou řadu zajímavých vín po skleničce, což taky není obvyklé a hodně z nich nebyla klasická vína, ale dostali jsme jakousi instruktáž a ochutnávku sherry, což pro nás do té doby byl vlastně nápoj neznámý. Tento nápoj pochází ze Španělska z oblasti Jerez, kterou najdete zhruba na půl cesty mezi Sevillou a Gibraltarem. V dávné době jsem sherry ochutnal v Británii, kde je, nebo alespoň bylo, velmi populární a moc mě to nechutnalo. Nicméně své kouzlo tento nápoj má a byli jsme moc rádi, když jsme díky someliérovi prošli skrze sherry s různým stářím, suchostí či z různých odrůd.
Nelze popsat zážitek, který jsme měli, slovy, nutno ho zažít. Byla to plejáda předkrmů, rybích chodů, masových chodů i desertů a pro ilustraci přikládám foto lístku, který jsme na závěr dostali a kde jsou všechna ochutnaná vína a chody. Bylo toho opravdu hodně, byť porce byly malé a rovněž degustace vína byla po malých skleničkách. Nicméně zážitek to byl famózní a všem milovníkům jídla ho mohu vřele doporučit.