Okra patří do stejné skupiny rostlin jako bavlník, ibišek nebo kakaovník. Jejími plody jsou pětihranné zobákovité zašpičatělé tobolky dlouhé až 18 cm, obsahující mnoho malých bílých jedlých semínek. Na příčném řezu je zřetelný pětistranný profil plodů a uspořádání semínek do oddělených „komůrek“. Plody jsou temně zelené, jemně ochmýřené, podobně jako cuketa, kterou chuťově také velmi připomínají.
Plody ibišku jedlého se sklízejí nezralé a jsou velmi jemnou, chutnou a dekorativní zeleninou. Semena se konzumují pražená, ale většinou se pojídají zároveň s plody. Čerstvá okra je pružná, křehká a pevná, bez svraštělých částí nebo hnědých otlaků.
Vydrží dlouho uskladněná, především v chladu.

Při krájení i vaření vylučují plody slizovitou, mírně lepkavou bělavou látku, takže jsou vhodné především do polévek a omáček. Plody jsou konzumovány celé i nakrájené, zpravidla příčně - včetně semen či bez nich. Lze je přidávat do masitých pokrmů, zeleninových směsí, omáček, polévek, ale také je podávat osmahnuté na másle jako velmi chutnou, delikátní přílohu.

Původem ze západní Afriky, odkud byla pravděpodobně zavlečena do Nového Světa při transportech otroků. Je populární v Turecku, Libanonu, Řecku, Sýrii, Egyptě, na Balkáně, v Indii a nověji i v USA. Je výživná a zároveň lehce stravitelná, je tedy vhodná i pro osoby s trávicími obtížemi.